Wizz Air tentokrát nabízel opravdu skvělou cenu za letenky z Krakova do Abu Dhabi, takže bylo jasné, že další cesta bude směřovat do Dubaje. Přílet byl v pondělí večer, takže dávalo smysl vyzvednout auto z půjčovny a na noc zůstat v Abu Dhabi, než se ještě po všem tom cestování táhnout do Dubaje. Aplikace počasí na iPhonu pořád ukazovala silně zataženo a teplotu kolem 25 stupňů, ovšem po příjezdu na místo byl velký šok: teplota kolem 30 stupňů a k tomu vlhkost jako v prádelně.
Letiště v Abu Dhabi je, jak lze očekávat, jakési menší město, takže cesta z letadla na kontrolní stanoviště zabere nějaký čas. Člověk projde kontrolou zavazadel, tentokrát není tak důkladná jako při odletu z Polska, ale jenom zavazadla projdou skenerem. K tomu je potřeba počítat s pasovou kontrolou, kde si udělají sken obličeje, jelikož v Emirátech mají dost vyspělou technologii face recognition, a díky tomu jsou schopni v případě potřeby dohledat konkrétní osobu pomocí všudypřítomných kamer často během pár minut. To se může zdát jako jistá ztráta soukromí; na druhou stranu, velkým přínosem toho všeho je vysoká bezpečnost a nízká kriminalita. Zda je to správně nebo ne, necháme na uvážení každého z vás.
Věc, které jsme nekladli dostatečný důraz předem, je fungování nebo spíše nefungování evropských operátorů a tím i dat a připojení. Takže na letišti nebyl problém se připojit na wi-fi a domluvit se s půjčovnou na přistavení auta a místem setkání, ale po vyřešení všech papírů a usednutí do auta bylo jasné, že půl hodinová cesta na hotel v offline režimu bude docela oříšek. Takže jsem znovu skočil k dosahu letištní wi-fi a alespoň si načetl trasu na telefonu, podle které se pak podařilo bez nějakých větších potíží dorazit přímo až k hotelu.
Dva důležité tipy: první je, že občané ČR potřebují mít mezinárodní řidičský průkaz, a druhý, že v půjčovně si auto zásadně berte s plným krytím, tzv. „full cover“. Nemusíte se tak stresovat z nějakých nepříjemností nebo nehod, jako se nám stalo ve Španělsku, kde nám někdo poškrábal přední část auta, když stálo na parkovišti před restaurací. Bez plného krytí by to byla pěkně drahá a nepříjemná komplikace, takhle to nemusíte řešit. Samozřejmě to není důvod k zneužívání a k neopatrnému chování k autu, ale člověk prostě má klid v duši, kdyby se stalo něco neočekávaného.
Hotel jsme zvolili Millenium Downtown v centru Abu Dhabi a ačkoliv měl hotel 5 hvězdiček, bylo na něm vidět, že už tam nějakou dobu stojí a své nejlepší časy má za sebou. Dominantní středové átrium působilo hezky, ale asi to není nic, kvůli čemu by si člověk hotel vybíral. Pokoj byl čistý s velkým oknem po celé šířce pokoje, ale vybavení a prostory už byly pár let staré. Na druhou stranu byl hotel za velmi atraktivní cenu; na úvodní fotce na Bookingu se chlubili krásnou fotkou střešního bazénu s výhledem na mrakodrapy. Realita byla taková, že bazény byly mimo provoz v rámci nějakých oprav a po obhlédnutí střešní terasy bylo zřejmé, že zrovna tato fotka byla velmi chytře vyfocená. Byli tam velmi ochotní muži z concierge, kteří se kompletně postarali o zavazadla a byli schopni rychle vyřešit jakýkoliv jiný požadavek. Hotel celkově v poměru cena/výkon na jedno přespání hodnotím jako v pohodě, ale kdybych potřeboval tam strávit více času nebo dokonce část dovolené, určitě bych zvážil jinou variantu.
Zajímavým překvapením bylo, když z mešity pod hotelem v 5:20 ráno začali hrát náboženské zpěvy brutálně nahlas a pravděpodobně nějakou modlitbu. Samozřejmě jsme byli v jejich zemi, a tak plně respektujeme tyto místní zvyky, ale v 5:20 takový hluk dokáže člověka překvapit. V první chvíli jsme přemýšleli, jestli to není nějaký bezpečnostní poplach z hotelového rozhlasu s tak intenzivním zvukem. Celkově na nás Abu Dhabi udělalo spíše dojem takového pracovního města, kde prostě maká hromada lidí z různých národností, a na takové to dubajské pozlátko se tady tolik nehraje. Zda je to dobře či špatně, soudit nebudu, ale těšili jsme se, až ráno sedneme do auta a vyrazíme objevovat ty pověstné krásy Dubaje.
