Sicílie v březnu je značka ideál. Dole u moře se procházíte v mikině, užíváte si první jarní paprsky a všechno kvete. Jenže pak je tu Etna. Ta si hraje podle vlastních pravidel. Naše cesta na tuhle aktivní sopku byl jeden z nejsilnějších zážitků, i když dopadl úplně jinak, než jsme plánovali.

Naše jistota na čtyřech kolech

Jako vždycky, i na Sicílii jsme si auto půjčili na celý pobyt. Máme malé dítě, takže je to pro nás automatická volba – milujeme ten klid, že si můžeme zastavit, kde chceme, nemusíme řešit jízdní řády a máme v autě všechno zázemí, které jako rodina potřebujeme. Bez auta si naše cesty už neumíme představit.

Tentokrát nás naše auto vyvezlo podle navigace co nejvýše to šlo. Cesta byla ze začátku klikatá a krásná, ale po pár kilometrech se krajina začala radikálně měnit. Jaro zůstalo dole v údolí.

Cesta do mraků (a do sněhu)

Čím výše jsme stoupali, tím víc nás obklopoval sníh. Nakonec nás zastavila samotná příroda. Cesta byla zasněžená natolik, že se dál vyjet prostě nedalo ani s naším parťákem na čtyřech kolech. Sledovali jsme, jak těžká technika odklízí několikametrové závěje, které lemovaly cestu k vrcholu. Byl to neskutečný pohled – černé lávové kameny vykukující zpod bílé peřiny.

Conversky vs. -10 °C

Tady přišel moment vystřízlivění. Plán „vyběhnout kousek výš“ vzal rychle za své. I když dole bylo příjemně, tady nahoře teplota klesla k -10 °C. Pohled na naše plátěné Conversky mluvil za vše. Na takový výstup jsme prostě neměli vybavení a brodit se v závějích v teniskách by byla rychlá cesta k omrzlinám. I když jsme se nedostali až úplně na vrchol, stát na svahu činné sopky a cítit tu syrovou sílu přírody byl úžasný zážitek.

Unikli jsme o fous

To největší drama ale přišlo až po našem návratu domů. Přesně týden poté, co jsme se po úbočí Etny procházeli, se sopka rozhodla ukázat, kdo je tu pánem. Vychrlila obří oblaka dýmu a popela. Situace byla tak vážná, že na několik dní uzavřeli všechna letiště na ostrově.

Měli jsme neuvěřitelné štěstí na načasování. Etna je krásná, ale nevyzpytatelná dáma. Pokud se na ni chystáte v březnu, nepodceňte vybavení jako my – i když se dole v Catanii budete cítit na kraťasy!